Strážní psy v české armádě nesmí rozhodit hluk z letadel ani střelba
V areálu kbelského letiště se koná výcvik sedmi nových psovodů se psy. Pokud uspějí, budou mít u 24. základny dopravního letectva na starosti ostrahu objektů.
„Výběr vhodného psa pro službu u vojenských jednotek je srovnatelný s rekrutačními požadavky na potenciálního vojáka. Pes prochází zdravotními prohlídkami a následně se testují předpoklady pro službu,“ vysvětluje rotný Martin Hanáček, velitel družstva kbelských psovodů.
Odvaha a opravdovost v akci je klíčová
Pro ostrahu vojenských objektů jsou podle Hanáčka nejvhodnějšími kandidáty němečtí či belgičtí ovčáci. „Tedy ostří psi, kteří dokážou být skvělými hlídači. Pro nás není nejdůležitější plný zákus psa, ale jeho přirozená odvaha a opravdovost v zákrocích,“ upozorňuje.
Během právě probíhající takzvané odborné kynologické přípravy si psovodi a psi zkoušejí nejen zadržení pachatele v budovách, štěkání na povel, reakci na střelbu, ale například i pohyb na různých površích: parketách, dlažbách či linoleu.
„Psi se nesmějí bát neznámého prostředí. Trénují proto také přechod ze světla do tmy a činnosti na různých místech, jako jsou sklepy nebo půdy,“ prozrazuje. Hluk a stres z okolí jsou velmi důležitými faktory, které výkon psa ovlivňují: „Přejít ze známého prostředí do míst, kde se střílí, pohybují se ostatní vojáci, přistávají vrtulníky nebo letadla, je obrovskou zátěží nejen na psychiku psa, ale i jeho psovoda, na což se naše nové kolegy snažíme různorodým výcvikem připravit,“ dodává Hanáček.
Práce psovoda nikdy nekončí
Podle Hanáčka je důležité, aby psovod obětoval své práci maximum. „Jinak to prostě nikdy nebude ono. Pušku dám po službě do zbrojáku a jdu domů. Psa mám čtyřiadvacet hodin, tomu se musím věnovat,“ zdůrazňuje.
Jednou z nově příchozích psovodek u letecké základny je i šestadvacetiletá svobodnice Anna Janebová. Byl jí přidělen rok a půl starý belgický ovčák Attack. Anna je v armádě půl roku. Nejprve prošla základním vševojskovým kurzem. Poté měla absolvovat základní kurz na veterinární základně v Chotyni, covid ale rozhodl jinak. A tak se nyní, i se svým novým parťákem, chystá na svoji první armádní zkoušku ve Kbelích.
„Se psy mám letité zkušenosti, pocházím z rodiny, která měla chovnou stanici. Ale musím přiznat, že sportovní kynologie a ta služební, je diametrálně odlišná. S Attackem máme mnoho cílů, jsme spolu non-stop, trávíme spolu všechen čas včetně víkendů. Jakmile zvládneme první metu, a jako plnohodnotný psovod a pes nastoupíme do služby, pustíme se do další. Psovod se učí celý život,“ říká.
